Tajemství mého roku plného změn

Když se podívám zpětně, poslední střípek zamyšlení jsem sem na blog napsala v květnu. Částečně je to tím, že- a myslím, že toto se bude v cyklech opakovat- my hezké počasí a živo a život tam venku zkrátka nedovolují sedět u počítače. Mám takový ten syndrom „přece nebudu sedět u počítače, když venku je tak krásně“. Dneska se tomu možná říká „syndrom“, ale ve skutečnosti je to spíše přirozený instinkt, ne? Se sluncem nás to táhne ven, s tmou dovnitř. A to myslím ve smyslu fyzickém i duchovním.

Mezitím proběhly bodové zlomy jak v kole roku, v přírodě a tak i v mém životě a já si jimi mohla opět vědomě projít na druhém ročníku kněžkovského výcviku práce se živly, v kruhu svých blízkých žen a sester. Šla jsem přes oheň, přes střepy, ohnula železnou tyč krkem a nakonec jím i zlomila šíp svých pochyb a strachů.

  

Rok bude za chvíli končit a já bych se tady nad ním zpětně ráda na chvíle poohlédla a dala Vám do něj také nahlédnout. Tolik velkých změn- tak už to na jeho začátku předpovídal čínský kalendář, ale v takové síle jsem to nečekala a je pravda, že jsem byla v mnoha případech hodně zaskočená.

Nový domov

Už delší čas jsme s mužem cítili, že je čas si najít místo na žití, posunout se v životě dát a začít spolu budovat náš opravdový a první společný DOMOV. To místo se nám podařilo skutečně- se zázračným příběhem, se kterým se s vámi také jistě v nějakém s dalších článků podělím- najít. Pozemek i s 250 let starým domem na konci vesnice, louky a světa jsme koupili v březnu s takovým tím vnitřním pocitem, o kterém jsem vždy jen četli a teď ho sami zacítili: ´Ach ano, to je to místo´! A plán na celý rok a na roky budoucí měl být tím jasný- přestavovat, renovovat, zútulňovat, natírat, sekat, bourat, …

Nový život

A do toho přišel asi ten největší zlomový okamžik: zjistili jsme, že se s námi do domečku rozhodl nastěhovat ještě další člověk- že jsem těhotná! Prostě vycítil, že už máme „hnízdo“, tak sestoupí 🙂 No jo, ale to hnízdo potřebuje nové podlahy, vodu, topení, koupenu, kuchyň, obývák, komíny a spoustu mojí práce! „Vždyť jsme Ti to chtěli celé nejprve skvěle přichystat, abys to nemusel oddřít taky…“ Ale co jsou naše plány, proti těm nahoře, že?

Byla jsem zaskočená a navíc se pro mne byla cesta těhotenstvím zároveň cestou mojí duše, která mi začala odhalovat své hloubky i se všemi stíny a pochybami v ní schovaných. Nyní to už chápu a nesu si z toho silné poslání a pochopení, a s úseky této cesty, která koncem prosince vyvrcholí porozením nového života, bych se s vámi ráda podělila brzy v článku.

Nová role

S novou blížící se rolí matky jsem po více jak 3 letech dala sbohem „svým“ dětem v lesní školce. Bylo to pro mě srdcové místo, protože takovou práci nejde dělat bez srdce a pak to tudíž ani není práce, ale zkrátka součást vašeho života, součást mě. Moji kolegové se za ty roky stali mými přáteli, což považuji za obrovský dar, děti rodičů dětmi mými se svými radostmi i starostmi a komunita rodičů, která kolem školku tvoří je úžasná, přátelská, otevřená a plná vědomých lidí, za které jsem moc vděčná. Za všechny společné slavnosti, za vaše krásná slova při loučení se mnou, za dárečky od srdce…Jelikož je náš nový dům už hodně daleko, vím, že se do školky už po mateřské nevrátím a o to více to pro mě bylo nostalgické a hořko-sladké…

Nová sesterství

A ještě z jedné věci mám tento rok velkou radost a cítím jí jako velmi podstatnou- a sice to, že se mé cesty propojily- a věřte tomu nebo ne, vděčím za to sociálním sítím- se dvěma skvělými a tvořivými ženami a tato naše propojení dala vzniknout skvělým projektům.

Tou první ženou je Janita Urbanová, se kterou jsme společně zorganizovaly ženský víkend na téma „Mé tělo, můj poklad“ a rády bychom v tom v dalším roce pokračovaly, obě už jako maminky. Janita se také věnuje ženské cykličnosti a vědomému ženství a na FB ji najdete pod „Jemná síla ženství“.

Druhou inspirativní ženou je Veronika Lančaričová a její projekt Boho žena, se kterou nás také dala dohromady cesta kněžky bohyně, ženská témata, láska k tvoření a se kterou jsem nedávno natočila rozhovor, který se na stránkách jistě také do konce roku objeví a se kterou na příští rok plánujeme jeden výtvarný počin a moc se těším, až vám ho představíme*


*** Moc si vážím obou našich přátelství a sesterského tvoření a nabíjí mě to čirou radostí! ***

Nový rok

Do nového roku mám však teď už jen jediný cíl a přání, a to připravit se na největší přechodový rituál v životě ženy, kterým je porod, aby proběhl co nejharmoničtěji pro mě a pro miminko. Na tu přípravu a velký přechod nám příroda dala 9 měsíců a je pravda, že pokud se chceme připravit po všech stránkách: mentálně, fyzicky, psychicky i duchovně, je to adekvátní doba. Každá žena toto období prožívá jinak a pro každou jsou v tomto období důležitá jiná témata. Osobně vnímám, že nejde pracovat jen s jednou „složkou“ nás, že jsou všechny propojeny, tělo nejde oddělit od duše…

Za celý tento rok i jeho „zkoušky“ a uvědomění velký DÍK!***

Na viděnou v tom novém roce a pro mě i vlastně novém životě…

 

S láskou

Markéta

"Věnuji se propojování dospělých a dětí s přirozeným rytmem přírody prostřednictvím rituálů a tvoření. Navracím do vědomého života kolo roku a význam přechodových rituálů pro lidskou psychiku." Více o mně a mé cestě zde >>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.