Rituál přivítání dítěte

Narození člověka bylo vždy ve všech kulturách jednou z největších událostí. A když se nad tím zamyslíme, tak vlastně tou nejdůležitější. Bez narození by nebyl samotný následující život.

Kam se tato forma rituálu poděla dnes? Mně osobně je trochu líto, že většinou dostala podobu „zapíjení dítěte v hospodě“, kdy se pak otec vrátí domů a nepamatuje si jméno sebe ani nově narozeného potomka (případ mého tatínka 😀 ).  A u žen pak formou nechtěných návštěv v šestinedělí s radami, jak být správnou matkou. Nebo tak nějak. Nebo jak? Zůstaly možná jen křtiny, pro ty, co mají blízko ke kostelu.

Význam rituálu

My jsme si přáli se ještě jednou v klidu zastavit, pohlédnout zpátky na těch několik měsíců, které předcházely Arturovu narození, ještě jednou si připomenout naši i jeho sílu a odvahu na této cestě, která nebyla vždy jednoduchá a poděkovat mu, že k nám přišel a že nám dal důvěru v tom, že pro něho budeme těmi nejlepšími rodiči. A my jemu zase důvěru v tom, že ví, kdy a jak se má narodit.

Poděkovat, že potvrdil naši hlubokou víru v Život a Přírodu, že nám dovolil prožít porod tak, jak jsem doufali- v kruhu rodiny, intimně, ve zdraví.

Rituál navíc proběhl v čase Beltainu, oslav života a lásky (více o Beltainu si můžete přečíst v článku ZDE.) Ale ještě důležitější bylo, že to bylo v čase, kdy jsme se v rodičovství už trochu rozkoukali, s miminkem se poznali a napojili (a našli tedy potom i prostor, čas a energii rituál uspořádat)

Vedla jej má blízká přítelkyně kněžka Pavlína Janáková, která rituály provází a více o jejích aktivitách, ženských kruzích a práci s krystaly si můžete přečíst na stránce Duhový strom.

Provázení živly

Stojíme ve velkém kruhu na rozkopané zahradě našeho středověkého panství. Na začátek května je zima, brzo bude pršet. Artur spí v nosítku. Pavlína všechny přítomné vítá a očisťuje nás vonným vykuřovadlem, skrze jehož dým mezi sebe zveme i naše předky a lidi, kteří s námi nyní být v tento čas z různých důvodů nemohou, ale jsou alespoň v naší mysli a kruh je tak kompletní.

 

Artur se probouzí a je trochu vykulený z tolika lidí, mířících svou pozornost přímo na něj. Nyní máme prostor k vyjádření všeho, co pro nás tento rituál znamená, co pro nás znamenají všichni, kteří se ho účastní, co pro nás znamená náš prvorozený syn. Cítím velké dojetí, když Radek mluví o svých citech ke mně i Arturovi poprvé takto veřejně.

Cítím, jak se tento moment skutečně stává posvátnou oslavou života a lásky.

A to úplně jinou, než jsme do té doby znali a dokázali si představit.

Při zapalování svíčky a žehnání elementem ohně znovu děkujeme za Arturův život a z hlouby našich duší přejeme, “ ať  vždy hoří jasně a svobodně, Arture Arawene“!

Příběh jména

Když jsme se dozvěděli, že miminko bude chlapeček (ano, nevydržela jsem to i přes moje romantické představy, jak se necháme překvapit ), začali jsme řešit jméno, procházeli současné i staré kalendáře jmen, ale pro chlapečka ne a ne vybrat. Chvíli jsem si dělala srandu, že ho pojmenuji „Kašpar“ po tatínkovi nebo Křišťan- ano, to skutečně existuje. Nějak nám to zkrátka nešlo.

V užším výběru pak byl Jindřich, Vilém a Artuš.  Potřebovala jsem pro tuhle nově příchozí bytost nějaké nové jméno, jedinečné, jako ona sama a ke všem ostatním mi naskakovali moji různí kamarádi, příbuzní, lidi co nemám ráda, no znáte to…i Jindřich a Vilém takto odpadli.

Artur byl tedy vlastně úplně v počátku Artuš, inspirovaný králem Artušem, jeho legendami, kvalitami a ctnostmi. O pár týdnů si ale můj táta pořídil koně, který se shodou okolností také jmenoval Artuš! 😀 Artuš jsme tedy zamítli (a jo, asi by to jednou bylo divný, takže díky, koni). Tak teda Artur? „Všichni mu budou říkat Artík“, řekla ale moje mamka. Fuj, Artík, tak to teda ne, musíme najít jiné jméno. A tak se hledání, neúspěšně, protáhlo na další měsíce.

Pár týdnů před porodem jsem Radkovi říkala: „Já už fakt nevím, tak zkrátka počkáme, až se narodí a podle kukuče ho pojmenujeme, když už mi to jméno nepřišlo magicky ve snu, jak o tom píší jiné ženy…“ Znovu jsme procházeli jména a znovu se vrátili k variantě Artura. „ A proč by ne? Tak my mu zkrátka Artík říkat nebudeme. A navíc, žádného jiného Artura v okolí blízkém ani vzdáleném neznáme.“ „ Ale Artur byl můj křeček!“, pronesl Radek a já se musela smát ještě dalších pět minut. (Následoval příběh o křečku Arturovi, kde je pohřbený a příběh o jeho kamarádce, laboratorní myši jménem Kuléna 😀 Těš se, naše budoucí dcero!)

Základ jména Arthur „Arth“ znamená MEDVĚD. A tak i já, když se dívám na noční hvězdnou oblohu, prosím Velkou Medvědici o jeho ochranu.

Druhé jméno dostal z keltské mytologie. Arawen. Tedy, bylo původně myšleno jako první a jediné jméno, ale co když bude chtít být ve 40ti seriózním právníkem nebo politikem (samozřejmě si říkám „Jen to ne“, ale víte jak je to s těmi představami rodičů a tak jsme mu to nechtěli moc zavařit :).

Arawen. Jméno boha podsvětí. Někomu to přijde temné. V pořádku. I temnota je naše součást. Artur se narodil v době okolo zimního slunovratu. V době největší tmy. Tmy, ze které se rodí světlo. Tmy, bez které by světlo nebylo.  Arawen jako připomínka toho, že jedním z našich úkolů tady na Zemi je poznání vlastních stínů, jejich přijetí, pochopení, celistvost a rovnováha.

Síla kruhu

Přála bych toho Arturovi do života spoustu. Před rituálem mi přicházela různá přání, která jsem si říkala, že nesmím zapomenout zmínit.

„Kéž jdeš vždy svou cestou.“

„Kéž poznáš a pochopíš pravý význam slova Láska.“

„Kéž dokážeš přijímat sám sebe i ostatní v jejich skutečné podstatě.“

A mnoho dalšího, na co si ale teď, přímo na místě, nedokážu vzpomenout. A o to více mi vhánějí slzy do očí požehnání druhých, kteří jako by mluvili z mého srdce a říkali to za mě, za nás.

Po kruhu putuje nádoba s vodou a krystaly, do které každý našeptává své požehnání a přání Arturovi. Ač není podmínkou říci je nahlas, stejně prosím, že komu to není zatěžko, aby to nahlas vyslovil. Slovo je magie, ve kterou hluboce věřím, a mojí mateřské duši všechna ta přání dodávají klid a víru, že bude mít náš syn skutečně požehnaný život plný vědomého poznání.

Nakonec Radek namáčí  peříčko do této „svěcené“ a navibrované vody a Arturkovi jí potírá čelo a přidává i naše požehnání.

Posvátný dub

Jabloní máme na zahradě spoustu a tak i přesto, že podle keltské symboliky a data narození je to právě Arturův strom, hledali jsme jiný, který by rostl společně s naším synem, ke kterému bych pak jednou, až už bude ve světě, mohla chodit a objímat ho místo něho, když se mi zasteskne.

Nakonec jsme vybrali dub a to hned z několika důvodů. Dub je hlavním posvátným stromem Keltů. K velkému starému dubu chodila moje maminka před mým porodem prosit, ať vše dopadne v pořádku. A Doubek bylo příjmení Radkova dědečka z maminčiny strany.

Před samotným zasazením k jeho základům „vracím“ část placenty (po porodu se dá uchovat v mrazničce a z větší části se dají nechat vyrobit homeopatika, kapsle a tinkturu).

Je to symbolické poděkování Matce Zemi, ze které všichni pocházíme a do které se nakonec jednou vrátíme. Děkuji, že byla a je mou průvodkyní. Děkuji, že jsem v jejím napojení mohla zažít zázrak toho, jak ve mně rostlo dítě. Děkuji, že při mně stála, když jsem hledala podporu a sílu k porodu.

„Země, má Země, cítím jak silně buší Tvé srdce ve mně!“

Přidáváme krystaly z nádoby s vodou a požehnáními, bylinky jako obětiny.

Radek pak večer ještě Arturovi zakopává do země láhev Whiskey, kterou spolu jednou, až bude náš syn dospělí, vykopou. A já budu chodit k dubu, který poroste spolu s Arturem, prosit o jeho ochranu ve světě a objímat ho skrze něj ve chvílích, kdy si nebudeme nablízku.

Tajemství života v cyklech

Narození a vlastně i smrt jsou oslavami ŽIVOTA! Života, který má nový člověk před sebou i života, který žil a který zasáhl do života druhých.

Říká se, že „k výchově dítěte je potřeba celá vesnice.“ I já si tak občas sním, jaké by to bylo, žít v komunitě, v kmenu, kde by každý předával své poznatky a to, co je mu nejbližší, kde bychom na výchovu nebyli sami a kde by měl Arawen spoustu blízkých, moudrých a láskyplných lidí.

Bylo krásné vidět, že vlastně tento kmen MÁ, ač rozesetý různě po Zemi. A já za něj děkuji,

Měj krásný život, Arture Arawene Vaněčku. A „Tak leť…“

S láskou Tvoji milující rodiče Markéta a Radek

*******************************************************************************************

A jak jste přivítali na svět vašeho potomka?

Koho by zajímal náš náš porodní příběh, přečíst si ho celý můžete v e-knize Zpověď čarodějky ZDE.