Občas mi přijde líto a „nefér, že některá období roku- a i ŽIVOTA- jsou oslavována a obecně přijímána, kdežto druhá přecházena bez povšimnutí, oslavy, ÚCTY. Že dokážeme slavit příchod jara, ale do vánoc už tak nějak nevíme, jak oslavit a zvědomit začátek jara, o podzimu ani nemluvě. A to jsou jen ty základní osy kola roku. Co potom ty zbylé? POMALÝ NÁVRAT...
I když se zabývám hlavně cykly ročními a měsíčními, čím dál více si uvědomuji významnost cyklů ŽIVOTNÍCH. Znáte to také? To vědomí, že jste na konci „něčeho“, ten pocit, že se to celé „uzavřelo“ a„naplnilo“? Takový ten pocit, kdy si jasně uvědomujete odkud jste vyšli, kudy jste šli a že teď stojíte třeba na stejném místě, ale úplně...
S možná posledním sněhem tohoto roku bych ráda zmínila období, kterým jsme právě prošli a ze kterého se pomalu začíná posouvat dále. Je jím IMBOLC. PROBOUZEJÍCÍ SE ŽIVOT Je to ta část roku, kdy se začíná probouzet život. Kdy se my začínáme probouzet ze zimního spánku. V našem případě ani ne tak fyzicky- i když je to silně spojené...
Markéta Van Prchalová