Extrémní citlivost

Je to už nějaký čas, kdy jsem o sobě zjistila, že jsem extrémně citlivý člověk. Celý můj život se mi tím náhle vyjasnil, pochopila jsem, že s tím souvisí mnoho věcí, mezi kterými jsem doteď neviděla ve svém životě souvislost.

Hypersenzitivní lidé tvoří 20% populace, což není málo. Je to prakticky každý pátý. Navíc pokud o sobě zjistíte, že mezi ně také spadáte, dojde vám, že vlastně i velká část vašich přátel do této kategorie patří, protože k sobě přitahujeme podobné typy lidí.

Vysoce citlivé lidi (označováni jako HSP, neboli Highly Sensitive Person/People) spojuje několik znaků a jak už je patrné z názvu, je to hlavně jejich citlivost. Takže pokud celý život slýcháte jako já, že jste „přecitlivělí“, „citlivky“, nebo že si to moc berete, tak určitě doporučuji číst dále.

„Přecitlivělost“ je totiž záležitost krátkodobá a nakonec pomine, kdežto vysoká citlivost vás provází celý život. Vřele doporučuji přečíst si článek od Aleny Wehle , která se tímto tématem v Čechách zabývá a díky ní se vysoká citlivost dostává do povědomí více a více lidí. Alenu znám osobně a díky ní a knize „Průvodce pro vysoce citlivé lidi“ od Judith Orloff se mi opět poskládal další střípek toho, kdo vlastně jsem. Obě totiž detailně popisují stavy, které jsem běžně zažívala, někdy se za ně i styděla a myslela si, že jsem jediná, kdo to tak má.

 

Každý má kolem sebe někoho, kdo je hypersenzitivní

U Aleny se můžete podívat na kratší video, ve kterém zmiňuje tři základní typy vysoce citlivých lidí- já osobně jsem například Emoční typ. Pokud s vámi toto téma vnitřně rezonuje, můžete si poslechnout s Alenou rozhovor pro Pravý domácí časopis,  případně doporučuji již výše zmíněnou knihu, protože i když nás třeba vysoká citlivost spojuje, u každého se může projevovat trochu jinak, nemusíte mít „všechny příznaky“ nebo naopak různé kombinace citlivosti. 

A i kdyby jste si mysleli, že to není vaše téma, doporučuji i tak si o něm něco přečíst, protože se to může týkat vašich dětí, vašeho partnera, přátel…protože KAŽDÝ MÁ KOLEM SEBE NĚKOHO HYPERSENZITIVNÍHO.

Víte, dnešní doba citlivosti příliš nepřeje. Už rodiči nás vychovávají k tomu, abychom byli odolní ustát ten drsný svět venku, abychom nebyli žádné bábovky, abychom si uměly poradit, nepotřebovali ničí pomoc,  abychom nebrečeli (viz můj článek Requiem za pláč). Co mi ale přijde opravdu hodně nebezpečné- myšleno s následky na dětskou a později i dospěláckou psychiku- je to, že vám okolí říká, JAK SE MÁTE CÍTIT. A když se necítíte tak, jak vám diktuje okolí, je s vámi něco špatně.  Další requiem bych měla napsat za PRÁVO CÍTIT SE, JAK CHCI!

Moje vysoce citlivé Já

Už od mala jsem si přišla „jiná“ a zvláště pak v dospívání měla pocit, že mezi svoje vrstevníky vůbec nezapadám.  Přišla jsem si staromódní se svojí vírou v pravdu a lásku, často jsem přemýšlela nad smyslem lidského života a i když jsem byla ráda mezi lidmi a hrála i ochotnické divadlo, vždy jsem milovala samotu a měla až sklony k poustevničení. Často jsem podnikala několikadenní túry přírodou sama– byl to pro mě nejlepší relax.

Les byl mým druhým domovem a jsem vděčná, že jsem prvních deset let svého života vyrůstala na samotě u lesa.

Ve škole jsem měla samé jedničky, ale upřímně to bylo pro mě zlo. Nesnášela jsem svévoli učitelů a pak i profesorů na vysoké škole, kdy jsem se často cítila ponížená, nepochopená, tragicky mi tam chyběl jakýkoliv lidský přístup, pochopení, vzájemný vztah, něco hlubšího. Klasický školní systém mi přijde obecně dost nešťastný, a to nejen pro extrémně citlivé, ale to je na jiné, delší povídání.

Empatie, vcítění, naslouchání, loajalita, srdečnost, ale i velká zranitelnost, jistá prvotní uzavřenost jako podvědomá ochrana před ublížením na duši. S tím kráčím světem.

Často cítím i na svém fyzickém těle pocity druhých. Dlouho mi trvalo pochopit, proč je pro mě tak moc destruktivní sledování různých filmů s násilím, čtení článků o hrůzách, které se komu staly…cítím to totiž stejně, jako by se to dělo přímo mně.

Vždy jsem vnímala věci tak nějak více do hloubky, různé životní události se mě dotýkaly jakoby více, než lidí okolo mě.

Došlo mi, kolik důležitých momentů v mém životě tak nebylo „ošetřeno“. Kolik pocitů ohledně toho, co se v mém životě dělo jsem neměla s kým sdílet a jak s nimi pracovat. Nikdo mě tím neprovedl.

Až nyní v dospělosti jsem zjistila, že mi to často zanechalo hluboké rány na duši. Naštěstí s nimi lze ale pracovat. Jak? Například formou rituálů.

Duchovní práce je nezbytná

Hypersezitivní lidé totiž vnímají ve všech chvílích několikanásobně více podnětů než běžní lidé, které potom uvnitř sebe prožívají a řeší. Obecně v sobě mají velkou hloubku prožívání a duchovnosti, čímž mám na myslí, že pravidelný kontakt s jejich duší je pro ně nezbytností a pokud se jí nevěnují nebo ji dokonce neuznávají, má to velmi negativní vliv na jejich psychickou pohodu, vyrovnanost a obecně harmonický život.

Duchovní práce, očista a práce s emocemi je pro vysoce citlivé lidé nezbytná!

A právě rituály jsou úžasným způsobem, jak dát svojí duši prostor, zastavit se, dovolit si jít do takové hloubky a emocí, které právě prožíváme, dovolit si je „uvidět“ a přijmout a tím tak lépe integrovat významné životní situace do našeho citového života.

A co to vlastně takový rituál je?

Rituály provázejí člověka od nepaměti, v historii najdeme spoustu zmínek o praktikování rituálů dávnými národy a civilizacemi. Ty, které si udržely spojení s přírodou, je provádějí dodnes. V naší moderní civilizaci postupně vymizely nebo byl jejich obsah vyprázdněn a ztratil hloubku. Zůstaly nám tak maximálně svatba, křest, mše, imatrikulace, promoce, pohřeb.

Rituály byly však v posledních desetiletích stále více a více odsouvány a zapověděny, protože si je lidé často spojovali (a někteří stále spojují) s překonanými tradicemi, nudnými zvyklostmi, církví. Lidé si i nyní představují rituál jako něco archaického, silně náboženského nebo dokonce i čarodějnického.

Je pravda, že rituály byly vždy spojeny s určitým náboženstvím, vírou, společenskou událostí, ale také velmi často s přírodními cykly nebo byly tvořeny individuálně podle potřeby jedince. Propojovaly lidi se životem, smrtí, vesmírem, přírodou, cykly a tím vyšším a hlubším.

Rituál je slavnost, ceremonie, událost, při které vzniká posvátný prostor pro zastavení se a vědomé prožití ZMĚNY, důležitého momentu života. Pomáhají změnu uchopit, zvědomit co končí a co nového začíná. Navrací hloubku, kouzlo, sílou, váhu a význam důležitým životním mezníkům, dodávají pocit spojení a posílení těch, kdo se rituálu účastní. A to i tehdy, když si rituál dělá člověk sám pro sebe nebo když se ho účastní společně s mnoha lidmi.

A proč rituály znovu zařadit zpět do našich životů? Mají totiž skutečně léčivou sílu a vliv na naši psychiku, protože se dotýkají hlubokých zákoutí naší duše a pracují s emocemi, dávají prostor pro jejich prožití a odplavení (ne nadarmo se říká:“ Když to nejde emocí, musí to ven nemocí.“). Práce s emocemi a vědomé otevírání se jim stěžejní je stěžejní pro psychické i fyzické zdraví-viz přísloví- a u dětí navíc pomáhá vytvářet tzv. emoční inteligenci, díky které se děti umí v této oblasti orientovat, rozumí svým pocitům, svému prožívání, přijímají je, jsou tolerantnější a vlídnější k prožívání ostatních.

Rituály opakující se i jedinečné

Z pohledu antropologie je pak rituálem také každé jednání člověka vykazující stereotypní chování, které má předem daná pravidla a postup. Je tím myšleno také to, že rituál pak dodává pocit jistoty, bezpečí, řádu, struktury, pevných bodů– ať už během jednoho dne nebo z hlediska celého roku, života.

Slovo „rituál“ pochází z latinského „ritus“, což znamená zvyklost projevující se v řeči, gestech, a jednání, případně počínání podléhající určitým pravidlům a realizované v určitém souladu.

Při určitých příležitostech-může se jednat o příležitost narozenin, které se každoročně opakují nebo pravidelné, každodenní aktivity- se rituály opakují stále ve stejné podobě. A pak se může jednat o ceremonie speciální, které se neopakují tak často nebo třeba nikdy, kde má rituál jedinečný průběh s ohledem na záměr= účel, osobu nebo osoby, které se ho účastní, místo, čas, možnosti.

Důležitost a absence rituálu je patrná i z toho, že se k nim toužíme přirozeně vracet či vytvářet nové.

Jaké rituály jsou nejčastější?

Jak už je tedy patrné, pro vysoce citlivé lidi mají takovéto rituály velmi léčivou schopnost. Jedná se většinou o životní okamžiky, které nějakým zásadním způsobem ovlivňují náš vnitřní svět a je potom na každém, které to pro něho jsou.

Jelikož pracuji převážně se ženami a sama jsem si takovými rituály prošla, určitě obrovský význam má například rituál první menstruace, tzv. menarché, který lze (tak jako jakýkoliv rituál) uspořádat i zpětně, tedy v dospělosti, pokud patříte mezi ty ženy, stejně jako já, které neměly možnost ani výchovu, která by je tímto zásadním momentem života provedla.

To, jak prožijeme naši první menstruaci, totiž zásadně ovlivní naše přijetí ženství jako takového, naše partnerské vztahy, vztah k našemu tělu, k sexualitě a tedy celý náš život!

Dalším významným rituálem pak je pak bezesporu předporodní rituál, kdy má žena prostor připravit se na roli matky, otevřít a zpracovat často nesmírnou škálu pocitů, která se s touto novou životní etapou pojí, od radosti a těšení na miminko po strach z porodu a obav, jak to celé zvládne. Jak vypadal a co k čemu jsem nejvíce potřebovala předporodní rituál já, si můžete přečíst ZDE  . Co všechno v těhotenství jako hypersenzitivní člověk řešila, si pak můžete přečíst v celém mém porodním příběhu TADY.

 

Vysoce citlivým lidem většinou nestačí „hloubka“ běžných a společensky známých rituálů, jako je například přivítání občánka na radnici nebo svatba, kde vám někdo cizí odvykládá monotónně text, který čte tento měsíc už čtvrtému páru a jediné, co u toho řekne vy, je krátké „ano“, po kterém čekáte na souhlas se políbit.

Svatba a stání se rodiči  jsou velkými životními okamžiky, které je třeba v sobě integrovat, uvědomit si, co se nyní změní, co starého končí a co nového naopak začíná. Při takovýchto rituálech máte možnost skutečně a do hloubky prožít všechny emoce, které k této změně patří, dopřát si prostor o nich promluvit.

Rituál rozloučení se se zemřelým má pak samozřejmě obrovský význam nejen pro ženy, ale také pro muže a v neposlední řadě pro děti.

Na téma důležitosti přechodových rituálů právě u dětí připravuji celou e-knihu, protože zvláště u těch vysoce citlivých mohou výrazně pomoci s jejich psychickou pohodou a emoční inteligencí.

Jak už je vám možná jasné, rituál lze uspořádat téměř k jakékoliv příležitosti, ať už jsou to takovéto velké životní změny, ale pro vysoce citlivé lidi může být blahodárný i rozchodový rituál, rituál nového zaměstnání, požehnání nového domova a další.

Význam povědomí Kola roku pro HSP

Vysoce citlivé lidi povětšinou spojuje také jedna věc- a to je láska k přírodě.

Milují trávit svůj čas na zahradě, na procházkách se psem, toulat se sami krajinou, přivstat si na východ slunce u moře. Jaksi podvědomě vnímají to Velké, kterým nás příroda přesahuje a zároveň tou velikostí zasahuje a přijímá nás do sebe. Vysoce citliví lidé mají s přírodou svůj osobní vztah.

A jelikož stejně tak, jako je ovlivňují emoce druhých lidí, ovlivňují je i „emoce přírody“.

Už naši předci v minulosti vnímali a zaznamenávali měnící se pochody v přírodě, aby zjistili, že se v rámci roku opakují. Že tvoří jakýsi cyklus. Kruh. Kolo. Kolo roku.

Pro nás v dnešní době to není žádnou novinkou, spíše běžnou samozřejmostí.

Co však už tak samozřejmé není, je fakt, že nás tyto pochody ovlivňují a to nejen v tom, že musíme vyměnit plavky za zimní kabáty nebo že uklidíme lyže a můžeme se zase chodit koupat.

Jaro, léto, podzim a zima.

To jsou roční období, které všichni známe. Ale věděli jste, že ve skutečnosti má rok mnohem více fází?

Že projdeme za rok osmi přelomovými  body?

Těchto 8 období Kola roku vychází jak z naší staroslovanské tradice, tak i z tradice keltské, podle které se také pojmenovávají. Úzce souvisí s naší Zemí a Sluncem, podle kterého už od pradávna žijeme a které řídí naše životy. Přibývání a ubývání světla a tepla je totiž synonymem pro přibývání a ubývání životní energie.

8 částí kola roku:

*Imbolc/Hromnice*

(začíná 1. února)

*Ostara/Jarní rovnodennost*

(začíná 22. března)

*Beltaine/Čarodějnice/1.máj*

(začíná 1. května, 1. máj)

*Litha/Letní slunovrat*

(začíná 21. června)

*Lammas/Dožínky*

(začíná 1. srpna)

*Mabon/Podzimní rovnodennost*

(začíná 21. září)

*Samhain/Dušičky*

(začíná 31. října)

*Yule/Zimní slunovrat*

(začíná 22. Prosince)

Data začátku období se mohou v různé roky o 1-2 dny lišit.

Výslovnost: (Yule=Jůl, Imbolc=Imbolk, Ostara, Beltaine=Beltajn, Litha, Lammas, Mabon, Samhain=Samhajn)

 

Napojení se zpět na sebe a přírodu

Každé toto období pak v sobě nese jiný druh energie, jiný vliv a pochody, se kterými můžeme dále pracovat pro náš vlastní prospěch, pro větší napojení se s Přírodou a se sebou. Zjistíme, že nám to najednou celé začne dávat větší a hlubší smysl. Že naše vnitřní pocity a emoce z velké části ovlivňuje právě to, jaké je roční období a že pokud tyto části vrátíte zpět do našich životů a budeme jimi procházet vědomě, získá najednou náš život určitý řád, směr, rytmus.

Naučíte se díky tomu pracovat se svojí energií, kdy v zimě je důležité odpočívat a s jarem rozjíždět nové projekty. Zjistíte, že podzimní deprese a černé myšlenky jsou odrazem větší tmy, která v tomto období panuje i venku a která nás má ve skutečnosti vést hluboko do sebe, k přehodnocení našeho života a nakonec i k prosvícení jeho temných zákoutí. Pokud si dovolíme uvidět to nefunkční, to bolavé, to temné, dáme tomu potenciál se změnit a být tak úrodnou půdou pro nový začátek, který s jarem nakonec vždy přijde.

Takto k nám svou moudrostí promlouvá každé období Kola roku, ke kterým naleznete spoustu článků na mém blogu.

Kolo roku je zároveň kolo lidského života. Ano, opět by se dal zjednodušit na 4 části: mládí, dospělost, stáří a smrt. Ve skutečnosti má ale život mnohem více fází a krásně s Kolem roku koresponduje. Najdete v něm i svůj život: Yule, zimní slunovrat coby početí a první světlo v temnotě (dělohy), Imbolc-samotné zrození, Ostara dětství a mládí, Beltaine dospívání a probouzející se sexualita, Litha- období dozrávání, Lammas- čas plnosti, plodnosti, životních sil a energie, Mabon- zralý a moudrý čas, čas sklízení „plodů“ a nabité moudrosti a Samhain coby období zpomalení, obrácení se z okolního světa do toho svého vnitřního, restrospektiva života, přijmutí jeho zákonů o koncích.

Pro extrémně citlivé lidi hraje velkou roli zvědomnění si těchto přechodů v roce, naladění se na novou etapu, na nový druh energie. Proto i tady jsou vhodné rituály, které oslaví přicházející období a zhodnotí to předchozí a dovolí nám se zastavit a zpracovat to, co právě život přináší.

Empatie, soucit, intuice, schopnost naslouchat a vcítit se- dary, spojené s mojí vysokou citlivostí, jsou pak mými průvodci při vedení osobních ceremonií na přání. Pokud i vás nějaký rituál volá, bude mi ctí vás jím CITLIVĚ provést.

 

Srdečně

*Markéta*