Prvních 10 let svého života jsem vyrůstala  na samotě u lesa. Na hájovně.

Druhá polovina hájenky patřila myslivcům. Můj tatínek tahal v lese s koňmi dřevo-měl jich jednu dobu osm. Já na koni seděla už od 3 let.

Kromě nich jsme měli ještě jednu dobu krávu, prase (na kterém jsme jezdili), králíky, lišku, slepice, zlýho kohouta co nám lítal na hlavy, knírače Aranku, havrana, mladšího bráchu a nespočet koček . V mém dětském deníčku, kdy mi bylo kolem jednoho roku dokonce stojí, jak jsem jedno malé kuřátko zasedla! Na mou obranu- asi byli fakt všude!

Zkrátka, zvířat jsme měli skutečně hodně, protože maminka je záchranářskou celým srdcem a oba rodiče pak vášnivými milovníky koní.

Všude kolem nás lesy, ani autobus tam nikde nestavil, zastávku kdysi zrušili. Nejbližší vesnice 3 km daleko.

A já tak celé dětství trávila s bráchou nebo sama se psem v hlubinách lesa. Znala jsem každý kus lesa široko daleko. Nikdy jsem se neztratila. Je to zvláštní, když si vezmu, jak dnes už je to skoro nepředstavitelné nechat dítěti takovou svobodu.

„A mami, to ses o nás nebála?“ „Ne, věřila jsem vám a věřila jsem lesu.“

Zpětně jí smekám a neskutečně děkuju.
Vnímám díky tomu opravdu silně potřebu přírody v mém životě, svobody a často i léčivé samoty.

Když jsem se měla při nějakém semináři zamyslet nad tím, co byla má největší vášeň v dětství, ze které většinou pramenní ten pravý směr pro život v dospělosti, to hlavní bylo vlastně chodit po lese a sbírat klacíky, peří, kamínky, kosti -založili jsme si i vlastní lesní kostnici!

Dlouhou dobu jsem si říkala, že to jsou blbosti, že to není dospělácký a že je třeba dělat něco pořádného. Trvalo to dlouho, než jsem to pochopila. JE TO ONO! Protože to miluju! A co miluju, to sytí moji duši! A mít sytou duši je moc krásný pocit. A tak to dělám i v dospělosti. Chodím po lese, často na několikadenní podširákové túry, dávám si čas na sezení pod stromem a ořezávání klacíků, každé nalezené peříčko je pro mě největší dárek od lesa.

Proto mě naplňuje práce v lesní mateřské školce. Můžu to opět žít. Zažívat s dětmi ta dobrodružství, umazávat se od bahna, zkoumat brouky a nacházet sojčí peříčka. To je to, čemu věřím já.

Že vztah s matkou Přírodou je pro lidskou bytost stejně důležitý vztah s vlastní maminkou*

***Aneb: Vlez v les!***

S láskou

*Markéta*