Ano, je to tak. Začínám psát blog.

Po letech bez Facebooku, Instagramu, chytrého telefonu natož chytrého počítače (chybí mu dokonce pár kláves)…

Dlouho dobu jsem byla s technologiemi ve válce. Odmítala a bránila jsem se jim co nejvíce to šlo. Protože život v harmonii s přírodou se s touto cestou neslučuje. Buď jedno nebo druhé, přeci! Technologie jsou zlo a berou nám čas!

Minulý rok ale přišla změna.

Byla jsem překvapená. Jako by něco ve mně samo řeklo: „Letos jsi na to dost silná.“ A s tím také uvědomění, že žádná válka nepřináší nic dobrého. Že je to vlastně tento můj negativní boj a postoj, který mi škodí.

A ač možná lidstvo potřebuje projít fází, kdy se tím vším nechá ovládat, já osobně si dovoluji tuto fázi přeskočit a rovnou to vše začít využívat ve svůj prospěch, do fáze, kde mohu jak naplno využívat všech potenciálů a možností moderní doby, tak být v napojení se sebou, přírodou a cykly ve mě i v ní.

Myslím, že argumentů na obhajobu netřeba. Vy sami nejlépe víte, proč tady a na jiných sociálních sítím jste. Vidíte tu část toho, která dává smysl. Tu dobrou stránku internetu samotného, který nám může poskytnout neuvěřitelnou svobodu* Tu stránku, díky které se můžeme vzájemně inspirovat, bavit, navštěvovat, poznávat, podporovat, sdílet… Ne na úkor života v realitě. Ale jako doplněk.

A tak píši blog. Nechť je to místo, kam můžu ukládat své myšlenky, nápady, tvorbu, postřehy, fotky, a zkrátka vše, co mi dává smysl a čemu věřím. Nechť je to vždy autentické. Ať je to místo plné vzájemné inspirace, propojování, hojnosti, radosti a lásky nejen k přírodě.

Ať spojuje lidi se stejným zájmem a vnímáním. Ať pomáhá navracet přirozenost cyklů do našich životů. Ať se nebojíme prožívat život na plno a vědomě oslavovat jeho přelomy.

A ať je požehnáno. DĚKUJI ***

S láskou Markéta