Jaro za časů karantény

Ostara

Kolo roku se 20.3. otáčí opět o jednu ze svých osmi fází a sice do období Ostary, kdy nastává jarní rovnodennost a oficiálně začíná jaro!

To vytoužené jaro! Jaro symbolizující radost, energie, nový začátek, naději, svěžest…JENŽE! Jak tohle všechno pocítit, jak tohle nechat přijít do našeho života, když se všude kolem vznáší mrak smrti? Jak se radovat, když nevíme, co bude dál, když máme strach o naše nejbližší, když to nejlepší, co můžeme teď dělat je zůstávat doma?

Nebudu letos psát o vynášení Morany, nebudu psát o symbolech vajíčka, o prapůvodním významu velikonoc. To vše si můžete přečíst ve článku z minulého roku ZDE.

Stejně tak nemá být tento článek popisem a teorií o tom, kde se tady momentálně řádící virus vzal, zda je přírodní nebo umělý, a nemá být ani jedním z mnoha návodů na duchovní praxi.

Píši o tom, co osobně cítím, že se letos pojí s obdobím Ostary, co je její aktuální energie a učení.

Energie Ostary úplně vybízí ke konání, k akčnosti, k rozjíždění projektů a plánů, které jsme si přes zimu utříbili. Ale ejhle, ve skutečnosti nyní cítíme, jak nás momentální situace nutí naopak zpomalit, virus nás vyhnal z práce, ze škol, zavřel obchody, zrušil možnost setkávání se, meetingů a dalekého cestování. Překazil nám tak většinu našich plánů, že?

Jarní rovnodennost

Pojďme si teď společně připomenout, co to vlastně znamená. Rovnodennost.

Je to magický okamžik, kdy se den a noc dostanou do naprosté rovnováhy, trvají naprosto stejně dlouho. Je to přelom temné a světlé fáze roku. Světlé fáze, která pak trvá do podzimní rovnodennosti.

Temnota

Může se sice zdát, že světlo definitivně zvítězilo, ale skutečnost je taková, že se nám temnota v tento čas většinou ještě nějakým způsobem výrazně připomene. Někdy to bývá výraznou změnou ke chladnějšímu počasí, i když jsme už všichni čekali jaro. Někdy má tato temnota naopak podobu našich emocí, pocitů, které nás táhnou ke dnu.

Letos je ale její tvář v tomto přelomovém okamžiku asi nejvýraznější a nejdrsnější. A navíc, letos ji pociťujeme úplně VŠICHNI. Není snad jediného člověka, který by si jí nevšiml. Nese podobu koronaviru a  vzbuzuje obrovskou škálu pocitů.  Pro mnoho lidí je skutečně toto doba temna, protože třeba neví, z čeho zaplatí další nájem, z čeho jídlo pro děti, hypotéku a další, teď, když nemůžou například chodit do práce. Nemluvím pak ani o tom neskutečném energetickém výdaji doktorů, kteří zatím nevidí, kdy tato jejich „směna“ skončí. Pro mnohé je to období existenční, fyzické i psychické krize. A není se čemu divit!

Zkrátka každého z nás donutil virus podívat se dovnitř sebe a nahlédnout ta temná místa, kde bydlí náš strach a znovu nás postavil také před téma smrti.

To vše v čase vítání světla.

Místo toho, abychom jasně zacílili a zaměřili směr naší cesty, to, kam chceme nyní upnout svou energii a pozornost, abychom se radovali, aby z nás po dlouhé zimě spadla tíha a my se mohli zčerstva nadechnout, nás nyní zahalila mlha, ve které nevidíme na krok.

Světlo

A zároveň, v čase harmonie a vyváženosti energií světla a tmy, má tento čas i svou světlou tvář. Je přeci jarní rovnodennost.

Co děláme, když se ocitneme venku v reálné mlze? Nevidíme před sebe, nevíme, kam jdeme. Jediné, co jde, je soustředit se na každý jeden krok, koukat se, kam šlapeme, být v přítomnosti, tady a teď, protože nic jiného stejně nejde dělat.

Když tohle celé píšu, zase mě hluboce ohromuje, jak je to zařízené, jak to spolu koresponduje, jak k nám Příroda opět promlouvá.

A teď nás- a to stále ještě velmi laskavým způsobem!- donutila konečně poslouchat.

Jaro je totiž především o návratu světla. A současná situace nám ho ve skutečnosti přináší tolik, že tomu často až nechceme věřit, protože možná máme pocit, že když uvidíme to pozitivní na celé této situaci, budou nás považovat za lehkovážné, nezodpovědné, s nedostatkem soucitu k těm, pro které může mít toto celé fatální důsledky.

Jenže tak to není a strach a negativní emoce ještě nikdy nikomu nepomohly, natož aby ho vyléčily…

Celé to dává tak nádherný smysl. Co jiného by nás donutilo se globálně zaměřit na to, co je opravdu důležité? Na to, co je ve skutečnosti tím „světlem našich životů“.

To důležité

Možná už vám to za tu krátkou dobu karantény také došlo, o čem to celé je. Ano, konečně máme čas na svoje vztahy, rodiny, děti, manželi, myslíme na starší, celý národ se semkl a šije roušky, táhneme za jeden provaz. Nemůžeme chodit ven, ale můžeme jít dovnitř, do sebe. To je obrovská síla. Obrovská síla světla.

Všechnu tu energii, kterou bychom nyní s Ostarou daly do nejrůznějších projektů, práce, zkrátka něčeho „tam venku“, jsme nyní nuceni (ano, většina z nás má totiž často pocit, že rodina přeci počká, protože tu budeme mít stále) ji věnovat svým nejbližším. V souvislosti s tím my stále běží hlavou ona známá věta: „If you want to change World, go home and love your family- Pokud chcete změnit svět, běžte domů a milujte svou rodinu.“

Není to asi vždy snadné, ale kdo kdy řekl, že to má být snadné?

Zpátky k přírodě

Symboly jara jsou neodmyslitelně květiny jako narcisky, krokusy, kočičky na stromech, první vlaštovky, první krásné teplé dny. Do přírody nás to na jaře táhne úplně automaticky. O co je ale letos příroda slastnější, že? Jak se nám najednou vlévá do žil vděčnost za to, že ji máme, že alespoň tam, v lese, na louce, na vesnici můžeme trávit svůj čas, že mohou být děti někde venku, když ve městě je to momentálně tak nebezpečné.

Nedávno jsem seděla v takovém malém druidském lesíku, poslouchala to neskutečně lahodné ticho, které znělo společně se zpěvem všech těch ptáků naprosto dokonale. Tak, že mě to dojalo. Ten pocit, že tady, v přírodě, je VŠECHNO V POŘÁDKU! Tady dál šumí listí, dál teče potok, dál leží nehybně kameny. Sem totiž patříme. Do přírody. I tohle velké poselství letošní jaro nese.

Vděčnost

No a tím nejsilnějším tématem je potom Vděčnost. Fascinovaně pozoruji, že najednou zažívám nedostatek. Minimálně u nás v obchodech není pečivo, není ovoce, zelenina, nemůžu si cestovat kam chci…! To, co byla běžná realita našich babiček a moje generace o tom už jen slyšela, je tady. Nezoufám si z toho. Spíše to ohromeně pozoruji, jak moc jsem si zvykli mít kdykoliv cokoliv. Ano, vím, že se to do tohoto stavu zase za nějaký čas vrátí, opět budeme moci mít kdykoliv cokoliv, ale minimálně ve mně tento zážitek, uvědomění a pocit vděčnosti zůstane.

***

A tak, jak nás učí Kolo roku, SVĚTLO nakonec přeji jen zvítězí! Já tomu věřím, vždy tomu tak bylo, protože „Pokud to nemá šťastný konec, ještě to konce není.“

Tedy VÍTEJ, JARO! Vítej se svými stíny i teplým světlem, které nám dává najevo, že život JDE DÁL, že toto není konec, ale ZAČÁTEK! 

Přeji vám všem pevné zdraví a alespoň trochu té jarní radosti

S láskou

*Markéta*

"Věnuji se propojování dospělých a dětí s přirozeným rytmem přírody prostřednictvím rituálů a tvoření. Navracím do vědomého života kolo roku a význam přechodových rituálů pro lidskou psychiku." Více o mně a mé cestě zde >>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů